Občas mám chuť udělat si malou revizi – ne nutně z potřeby vyhazovat, ale z potřeby chápat. Co mám. Proč to mám. A jestli to všechno odpovídá mému životnímu stylu. Tentokrát přišel na řadu můj botník. Před lety jsem se rozhodla držet se minimalistického přístupu: méně bot, zato promyšlenější výběr. Ideálně takové, které budou univerzální, pohodlné a ladit se zbytkem šatníku. Zdánlivě jednoduché zadání. V praxi? O poznání zajímavější.
Než se člověk vůbec pustí do počítání párů bot, stojí za to položit si jinou otázku: co od svých bot opravdu potřebuju? Chodím hodně pěšky? Pracuju v kanceláři nebo doma? Nosím šaty? Cestuju? Mám citlivou klenbu? Nosím podpatky ráda, nebo jen ze společenské povinnosti? Tohle všechno mě přivedlo k poznání, že skutečný minimalismus není o tom mít tři páry bot. Ale o tom, mít právě ty tři… pět… osm párů, které slouží v reálném životě.
U mě to aktuálně vypadá asi takhle:
Mám jednoduché balerínky, které zvládají jaro a léto – nosím je s kalhotami i šaty. Pevnější tenisky, které zvládnou dlouhou chůzi, cestu do města i výlet. Jedny kotníkové boty na zimu, jedny kozačky k sukni. Elegantní lodičky do práce a jedny sváteční lodičky s podpatky, které vytahuju na svatby a koncerty. A ano – ještě turistické boty. Ty jsem původně odmítala jako „zbytečné“, ale nakonec mi zachránily nohy v dešti a blátě na výletě do hor.
Přestože některé z těch párů nosím jen párkrát do roka, jsou pro mě důležité. Protože když už je potřebuji, chci se na ně spolehnout – a nechci každý podzim shánět kozačky nebo se na jaře trápit v lodičkách, které mi nesedí a tlačí mě na každém kroku.
A tady přichází důležitá věc, která se v módních článcích často přehlíží: výběr bot není jen o vzhledu nebo značce obuvi. Každý máme jiný tvar chodidla a to, co sedí kamarádce, může být pro nás noční můrou. Pokud chceš mít boty, které opravdu unosíš, zvažuj:
- Šířku chodidla. Máš úzkou nohu? Pak ti klasické tenisky nebo lodičky budou plandat, i když jinak sedí. Naopak široké chodidlo se často nevejde do běžných sandálků. Vyplatí se hledat značky, které dělají různé šířky – nebo si nechat boty přizpůsobit.
- Typ klenby. Nízká klenba (plochá noha) potřebuje dobrou podporu – ideálně s ortopedickou stélkou nebo vyjímatelnou vložkou. Vysoká klenba zase potřebuje měkčí došlap a víc prostoru v nártu.
- Tvar prstů. Špičaté nebo těsné boty můžou způsobovat otlaky, zvlášť pokud máš delší druhý prst (tzv. Mortonův prst). V tom případě hledej boty s kulatější špičkou a pružnějším svrškem.
- Výšku podpatku. I milovnice podpatků se časem shodnou, že a více centimetrů je na celodenní nošení často prostě moc. Menší podpatek (3–5 cm) je kompromis, který vypadá elegantně, ale dá se v takových botkách přinejhorším běžet i na tramvaj.
Nakonec, když jsem se podívala na svůj aktuální počet párů – je jich osm – neprošla mnou výčitka. Nepůsobí jako přehnaný luxus, ale jako výběr, který mi reálně slouží. Možná některé boty nenosím často, ale dělají mi radost. A to je důležité – protože i radost je potřeba.
Minimalismus není o tom, že si vystačím s jedním párem obuvi po celý rok. Ale že vím, proč mám právě ty boty, které jsou v botníku. Že za každým párem je konkrétní důvod – funkce, pohodlí, styl, vzpomínka. Takže možná se ptejme jinak než „kolik je moc“. Možná bychom se měli ptát: které boty jsou pro mě esenciální? A které už jen zbytečně zabírají místo – v botníku i v hlavě.
